M21

Po druhé světové válce byl v celé Evropě velký nedostatek olova, nezbytně nutné suroviny k výrobě olověných akumulátorů pro provoz akumulátorových vozíků, tak zvaných Ještěrek používaných hlavně na nádražích, nebo v průmyslových závodech. A tak můžeme konstatovat, že nedostatek olova donutil techniky k nápadu do odstavených elektricky poháněných vozíků namontovat malý dieselový motor. Tento nápad se osvědčil, motorové vozítko dostalo označení DK3 (Dieselkarre) a jeho výroba byla v roce 1956 odstěhována právě do Watershausenu. DK3 bylo otevřené vozítko skoro stejné jako jeho akumulátorový předchůdce, ovládané taky pomocí dvou pák. Řidič stál na plošince nebo vlastně kolíbce před korbou a přenášením váhy na pravou či levou stranu vozidlo řídil, levou rukou ovládal páku brzdy a pravou pak páku spojky s ovládáním jako u motorky. Motor: H-65 byl dieselový jednoválec o obsahu 650 ccm měl výkon 6k a maximální rychlost vozidla činila15 km/h.

V roce 1958 se na trhu objevuje, vylepšená veze tohoto vozítka DK4. Tato verze je více kapotovaná a prostor řidiče se dočkal dvířek. Důležitým prvkem tohoto typu žhavící svíčka a startér který usnadnil startování, které do té doby probíhalo obtížně pomocí kliky. Tento typ se dokonce vyvážel a to krom východní Evropy také do Švédska či Švýcarska. Pro lepší obchodovatelnost byl DK4 koncem padesátých let přejmenován na, Multicar M21. Název je zřejmě odvozenina od multifunkčního vozíku. Vedení podniku VEB Fahrzeugwerk Waltershausen dlouho přemýšlelo nad novým názvem, který měl být snadno zapamatovatelný a zvučný. Pro nedostatek nápadů podnik vyhlásil podnikovou soutěž o nejlepší název, které se zúčastnilo 149 zaměstnanců. Nejvíce hlasů získal zaměstnanec, který za název Multicar získal odměnu 150 marek. Výroba M21 trvala, až do roku 1964.